Pomáhat jde i bez peněz: 1. díl – Naši mazlíčci

Jak můžeme s pomocí našich mazlíčků chránit přírodu.

0

Taky už jste někdy šli po městě a zastavilo vás několik lidí, abyste přispěli na výzkum rakoviny, postižené děti, zvířata v nouzi nebo na nemocnici v Africe? Většina lidí už na něco takového mnohokrát přispěla. Někteří přispívají i pravidelně. Ale pomoc není jen o penězích. A obzvlášť to platí v případě ochrany přírody. Spousta lidí si neuvědomuje, že ochrana přírody není jen o ochraně nějakého vzdáleného deštného pralesa nebo záchraně zvířecích druhů, které uvidíme jen v zoologických zahradách. Přírodu je potřeba chránit i u nás a může s tím pomoct úplně každý. Není potřeba, aby se člověk vázal ke stromu, který má být pokácen, nebo aktivně zachraňoval zvířata z ulice. Stačí, když se zajímá a šíří informace. Jako u všech problémů je nejdůležitější, aby o něm lidé věděli. Pokud budou vědět, co je problém a jak se mu dá zabránit, bude větší pravděpodobnost, že se problém opravdu dokáže vyřešit.

Ale kde začít? Ochrana přírody je obsáhlá problematika. Tak obsáhlá, až se z toho člověku občas motá hlava. Nejdůležitější je vždycky začít u sebe, u své rodiny, ve svém okolí, u svých mazlíčků. Ale jak pomůže můj domácí mazlíček v ochraně přírody? To záleží na vás a na tom, jakého mazlíčka si vyberete. Už při výběru si totiž člověk musí dávat pozor.

Na sociálních sítích člověk vidí spoustu videí s různými exotickými mazlíčky – vydry, pumy, polovlci, roztomilé opičky s velkýma očima, různé druhy papoušků. Tato zvířata jsou samozřejmě velmi krásná a lákavá, ale často také ohrožená. Obchod s většinou z nich upravuje Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Ovšem zvířata s povolením často nedokáží nasytit poptávku po těchto cizokrajných zvířatech. Ilegální obchod se živočichy, rostlinami a jejich částmi je jedna z největších zločineckých sítí světa a poptávka po exotických mazlíčcích je jen jedna z jeho příčin. Pytláci a překupníci se se zvířaty rozhodně nijak nemazlí. Při odlovu často dochází k usmrcení velkého množství jedinců, mláďata jsou předčasně odebírána matkám, aby si zvykla na přítomnost člověka. Často žijí v nevyhovujících podmínkách a dostávají nedostatečnou stravou. Převoz přímo k zájemci bývá pro zvíře velmi traumatizující a mnoho jedinců transfer nepřežije. Pokud i tak těmto zvířatům nemůžete odolat, zkontrolujte si, že chovatel, od kterého své zvíře kupujete má všechna povolení a je schopný vám ukázat své chovance a prostory k chovu. Vždy si předem zkontrolujte, jaké jsou požadavky na chov v lidské péči vašeho zvířete, a jestli je ten konkrétní chovatel splňuje.

vari černobílý

Bohužel i klasičtí domácí mazlíčci, jako jsou psi nebo kočky, u nás nejsou úplně v bezpečí. Tzv. množíren existuje nespočet. Jejich problematice se na internetu věnuje velký počet organizací mnohem detailněji. Všeobecně se množírnám nejlépe vyhnete, pokud budete dodržovat pár základních pravidel. Trvejte na tom, že chcete vidět podmínky chovu, a to nejen zrovna toho vašeho vybraného mazlíka. Chovatel by měl být schopen ukázat vám chov všech zvířat, která vlastní. Dalším pravidlem je nespěchat při odběru. Pokud vám chovatel chce mládě dát co nejdřív, zpozorněte. U koček a psů je také důležité koukat na to, zda mají či nemají průkaz původu (PP). Pokud je inzerováno čistokrevné kotě/štěně bez PP, je to první vodítko, že by se mohlo jednat o množírnu.

Svého mazlíčka si můžete vybrat i v útulku. Zvířata sice nebudou čistokrevná a u většiny zvířat nebudete přesně vědět jejich datum narození, zato budou očkovaná, očipovaná, odblešená, kastrovaná a mláďata budou odchovaná v co nejlepších podmínkách. Ale útulku nemusíte pomoci jen tím, že si od nich vezmete zvíře. Útulky určitě ocení i pomoc ve formě starých dek, kvalitního krmení, čistících prostředků apod. Když jim zavoláte a zjistíte, co konkrétně jim schází, budou určitě nadšení.

Útulky často spolupracují na dalších projektech a mohou tedy potřebovat i jiné a ne tak očividné věci, jako ty uvedené výše. Asi nejčastěji spolupracují se spolky, které provádí kastrační programy koček. Kočky jsou u nás přemnožené a většina kočičích útulků je plná až po okraj a někdy i přes. Proto útulku pomůžete i tím, že vykastrujete svoji kočku nebo kocoura a tak nebudete populaci toulavých koček dále zvětšovat. Pokud krmíte toulavé kočky v okolí, tak je určitě dobré je vykastrovat. Jinak by se mohlo stát, že ze 3 koček jich za rok budete mít 15, navíc s podlomeným zdravím. Samozřejmě nemusíte všechny kastrace platit sami, naopak v takovém případě je na místě domluvit se se spolkem, který provádí kastrační program, a kočky nechat odchytit a vykastrovat. Nejlepší je takové spolky kontaktovat na konci zimy, než se kočky začnou mrouskat.

Častý problém je také fáma, že kočka (i fena) by měla mít alespoň jednou za život koťata (štěňata). Tak to rozhodně není. Naopak jsou kočky po mrouskání vysílené, sex je pro ně spíše bolestivý, porod je riziko samo o sobě, a navíc se prvorodičkami stávají kočky, které jsou samy ještě téměř koťata. Jsou malé a porod je pro ně o to těžší, koťata jsou také malá a slabá. Majitelé si myslí, že tím svým kočkám pomáhají, ale je to spíše naopak. Bouráním těchto mýtů tak pomůžete nejenom útulkům, ale i samotným kočkám.

To, že jsou kočky u nás přemnožené a že by se měly kastrovat, jsem si už řekli. Ale jak to souvisí s ochranou přírody? Jednoduše. Polodivoké kočky mohou mít různé nemoci či parazity, které přenáší na jiné volně žijící druhy živočichů. Navíc kočka je velmi přizpůsobivý predátor, který dokáže ulovit nejenom hlodavce, ale i ptáky nebo ještěrky, kterých u nás postupně ubývá.

Další věcí, kterou pro naši přírodu můžete udělat, je nevypouštět své mazlíčky do přírody. Bohužel kvůli různým případům vypouštění nepůvodních zvířat do naší přírody jsme způsobili značný úbytek našich původních druhů. Problematika tzv. invazních druhů je nejznámější z Austrálie, kdy zavlečení evropských hlodavců, koček, králíků, lišek nebo ježků způsobilo rapidní úbytek a někdy i vyhynutí původních australských druhů. Avšak invazní druhy jsou i u nás. Velmi často to jsou druhy, které se tady chovaly na maso nebo na kožešiny, a když byly jejich farmy zrušeny, tak byli všichni jedinci z farmy vypuštěni do volné přírody. To je třeba případ ondatry, norka amerického nebo několika druhů nám nepůvodních raků, kteří jsou sice rezistentní vůči račímu moru, ale bohužel ho přenášejí na naše původní raky, kteří vůči němu rezistentní nejsou. Další příklad podobného charakteru je želva nádherná, kterou bezpečně poznáte podle červeného, oranžového nebo žlutého pruhu okolo očí. Kvůli její atraktivitě byla v minulosti velmi často chována jako domácí mazlíček. Někteří chovatelé však měli pocit, že jí v přírodě u nás bude dobře. A měli pravdu. Želva nádherná se u nás začala množit a bohužel konkuruje naší původní kriticky ohrožené želvě bahenní, která z naší přírody postupně mizí.

Zdroje:

Vendy Benešová
Author: Vendy Benešová

Zajímám se o přírodu a její ochranu. Nejradši se zaměřuj na zvířata.

Reklama

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here